Po založení výcvikového tábora u Vyškova vznikala postupně na střelnicích a dopadových plochách celá řada fortifikačních objektů, sloužících k různým účelům, zejména však k bezpečnému pozorování a obsluze výcvikových zařízení. Nejprve nechávalo velitelství tábora budovat dřevozemní objekty, jejichž stavba se dala materiálně zajistit s místních zdrojů a za pomocí vojenských jednotek přítomných v prostoru. Šlo tedy o dočasné stavby, jejichž provedení se přizpůsobovalo místu stavby a jejímu účelu. Pozorovací objekty měly různou odolnost, od malých krytů až po velké dělostřelecké pozorovatelny. V dnešní době lze nalézt až na vzácné výjimky již jen jejich pozůstatky v podobě mohutných zemních záhozů, které spolu s vrstvou kameniva představovaly hlavní ochranný prvek srubů stavěných z kulatiny.
 |
| Zbytek dřevozemní pozorovatelny |
Vzniklo však také několik objektů pod patronací Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), které zde stavělo od roku 1936 až do ukončení prací po Mnichovu. Mimořádně zajímavý a naprosto unikátní je zejména výcvikový komplex pro osádky pohraničního těžkého opevnění (TO) z období první republiky poblíž obce Žárovice v severovýchodním cípu dnešního vojenského újezdu. Ačkoliv historická hodnota těchto staveb byla a je obrovská, bezohledné zacházení a lhostejnost způsobily velmi tragický současný stav, když z původních šesti objektů stojí pouze tři a to nekompletní a poškozené. Výcvik v celém komplexu probíhal od léta 1938, kdy se postupně střídali vojáci nových elitních pevnostních útvarů – hraničářských pluků.
Našemu výcvikovému táboru se ale nevyhnula ani výstavba objektů lehkého opevnění (LO). Blízkost Brna, kde sídlilo Zemské vojenské velitelství a od roku 1937 velitelství III. sboru, totiž dědický tábor předurčila jako vhodný prostor pro výstavbu zkušebních a cvičných objektů LO. V roce 1936 zde bylo vybudováno stavební firmou Hrbata a Smékal z Prostějova pět objektů lehkého opevnění starého typu (nepřesně označovaného jako vz. 36), z toho dva byly určeny jako zkušební a tři jako cvičné. Zkušební objekty posloužily k ověření požadované odolnosti pevnůstek opevnění, které si ZVV Brno konstrukčně upravilo ve srovnání s objekty budovanými na území Čech. Obě pevnůstky byly následně rozstříleny dělostřelectvem. Cvičné objekty, vybudované v zeslabeném provedení, avšak dispozičně ve všech základních variantách – typy A, B a C, které vyrostly v prostoru pěchotní polní střelnice sloužily nejen pro výcvik budoucích osádek, ale i k ověření funkčnosti vnitřního vybavení. Do dnešní doby se dochovala pouze jedna pevnůstka, zbylé dvě byly v průběhu doby odstřeleny, avšak jejich zbytky jsou dodnes dobře patrné.
 |
| Razítko ŘOP |
V první polovině roku 1937 vybudovala stejná firma opět na kulometné střelnici dva objekty lehkého opevnění nového typu – takzvané řopíky (nesprávně označované jako vz. 37). Pro výstavbu byla zvolena atypicky zeslabená verze objektu typu B1-80 a pevnůstka typu C1 opatřená atypicky střílnou pro objekty normální odolnosti. Z důvodu finančních úspor měly pevnůstky pouze velmi slabě armované zdivo. Podobně jako objekty starého typu i tyto řopíky sloužily k ověření funkčnosti střeleckých stolů pro kulomety, následně zde byl zkoušen prototyp kulometné lafety DZ-19, která byla zavedena do výzbroje pod označením vz. 37. V průběhu roku 1938 došlo k dovybavení obou objektů dalším vnitřním vybavením a dále sloužily k výcviku jednotek určených k obsazení lehkého opevnění. Objekt typu B1-80 byl již pravděpodobně během německé okupace těžce poškozen odpálením náloží v obou střílnách a v prostoru vchodu, řopík typu C1 byl s největší pravděpodobností rozvalen až v poválečných letech.
 |
| Dělostřelecká pozorovatelna čs. konstrukce |
Na území vojenského újezdu Březina ale můžeme najít i další předválečné československé fortifikační stavby uzpůsobené pro různorodé druhy výcviku. Patří mezi ně i takzvaná Granátka, objekt poněkud tajemný, alespoň co se týče chybějících archivních zdrojů. Jde o házeliště ručních granátů zbudované koncem roku 1938. Dále je možné vidět pozorovatelny na letecké střelnici nazvané pracovně „Houba“, které se ve VVP nalézají minimálně ve čtyřech (stojících) exemplářích ve třech více či méně odlišných provedeních. Posledním dosud známým typem československých předválečných betonových objektů jsou dvě dělostřelecké pozorovatelny, dispozičně a vzhledově vzdáleně připomínající třístřílnové objekty LO starého typu.
Po roce 1945 pak vznikaly fortifikační objekty v daleko menší míře a spíše z betonových prefabrikátů, například šlo o ženijní úkryty typu UŽ-6 a různá zodolněná polní postavení.
Literatura, zdroje:
Archivní fondy MZA Brno
Archivní fondy VHA Praha
ropiky.net
Články
