Dne 26. března 1939 převzal velení nad táborem pplk. německé armády Michailis. Z Výcvikového tábora u Vyškova se stal Truppenübungsplatz Wischau. Zároveň byla také likvidována posádka v kasárnách Jana Žižky z Trocnova, kde svou činnost uzavíraly pluk útočné vozby 2 a učiliště útočné vozby. Jejich ještě nedobudovaný kasárenský areál převzala společně s vyškovským letištěm německá Luftwaffe.
Německá armáda pokračovala v budování tábořiště na Kozí Horce a zároveň také svým potřebám přizpůsobovala zařízení a vybavení střelnic. S tím byly spojeny také plány na rozšíření celého výcvikového prostoru. Jestliže vybudování prvorepublikové střelnice se obešlo bez nutnosti vystěhovat byť jen jednou obec, nacistické plány počítaly s vysídlením celkem 33 obcí Drahanské vrchoviny na vyškovském, blanenském a prostějovském okrese.Tento úkol měla na starost Přesídlovací kancelář ministerstva vnitra se sídlem ve vyškovském zámku. První obce byly vystěhovány k 31. březnu roku 1941, celkem se do konce války vysídlování dotklo 18 558 obyvatel.
 |
| Razítko používané Přesídlovací kanceláří |
TÜP Wischau se tedy stal dalším z cvičišť pro Wehrmacht a jednotky SS (zejména do doby vytvoření speciálního cvičiště pro Waffen-SS v podobě SS-Truppenüngsplatz Beneschau/Böhmen). Je třeba říci, že ve vyškovském výcvikovém prostoru bylo možno nalézt jak jednotky „domovské“, tak i ty, které pouze přicestovaly na kratší či delší dobu k secvičování, doplnění či střelbám. Do první kategorie spadají zejména výcvikové školy tankových vojsk, které produkovaly především čerstvé praporčíky nebo poručíky. Prostor samozřejmě nebyl vyhrazen pouze tankovým vojskům, střelby a cvičení zde prováděla také pěchota, dělostřelci, ženisté nebo letci. Právě tyto druhy vojsk většinou spadaly do druhé zmíněné kategorie.
Nejzřetelnějším pozůstatkem po německém budování a rozšiřování výcvikového prostoru, stejně jako po prováděném výcviku jsou v dnešní době železobetonové bunkry, slangově zvané „pixle“ podle jejich typického hranatého tvaru. Tyto objekty vznikaly na jednotlivých střelnicích a „bojových drahách“. Nejobecněji je lze rozdělit na strojovny, pozorovatelny a pěchotní úkryty. Jejich hlavním úkolem bylo ovládání terčů, ať už se jednalo o tahání maket tanků, či stavění a sklápění terčů pěchotních. Mimo to byly tyto objekty využívány také k pozorování výsledků střeleb a celkově průběhu probíhajících cvičení (více v sekci Německé objekty). Pokud jde o jejich roli na konci války, není nijak doloženo, že by tyto pevnůstky byly použity k obraně před postupujícími vojsky Rudé armády.
 |
| Výcvik se silně podepsal na vystěhovaných obcích |
Zřejmě nejznámějším a nejsymboličtějším objektem byl památník vybudovaný Němci na kótě 483,3, známý jako Viktoria Höhe neboli Vítězná. Mohutná pozorovatelna, na jejíž strop vede přes čtyři metry široké okázalé schodiště sloužila jako základ pro 15 metrů vysoký obelisk. Na jeho vrcholu byla zcela prokazatelně umístěna německá orlice s roztaženými křídly. Na tomto obelisku pak měly být umístěny také čtyři „tabule cti“, do kterých měla být vytesána jména nejúspěšnějších nacistických vojevůdců. Celých ochoz na stropě objektu byl také lemován silným ozdobným řetězem. Traduje se, že zde mělo být symbolicky zahajováno i ukončováno každé větší cvičení Wehrmachtu s cílem zdůraznit válečnou převahu a brzké vítězství Německa ve druhé světové válce. Tyto zprávy vše nelze hodnověrně ověřit.
A jak vypadal konec druhé světové války v okolí Vyškova a hlavně v samotném Truppenübungsplatz Wischau? Dne 26. dubna 1945 bylo v rámci Bratislavsko-brněnské operace osvobozeno Brno. Sovětské a rumunské jednotky postupovaly mimo jiné dále směrem na Vyškov a vyškovskou bránu. Udržení tohoto prostoru bylo pro německou armádu vysoce důležité, navíc za Vyškovem se rozprostírající Drahanská vrchovina skýtala ideální možnost pro dlouhodobější udržení obrany, kterou vedly jednotky 1. tankové armády (1. Panzerarmee) jak na severu (obrana Ostravska), tak i na jihu právě ve směru od Brna na Olomouc.
 |
| Hans Joachim Deckert |
V konečné fázi války bránily prostor v okolí Vyškova zřejmě jednotky spadající pod 24. tankový sbor (XXIV. Panzer-Korps) a 72. armádní sbor (LXXII. Armee-Korps), konkrétněji lze zmínit například 8. mysliveckou divizi,(8. Jäger-Division), 271. divizi lidových granátníků (271. Volks-Grenadier-Division), či 46. divizi lidových granátníků (46. Volks-Grenadier-Division). V noci na 30. dubna pak do obranných linií na severozápad od Vyškova přibyla významná posila v podobě 19. tankové divize (19. Panzer-Division), jejíž štáb se včele s generálmajorem Hansem Joachimem Deckertem usadil v Podivicích.
Po úporných bojích byl Vyškov osvobozen 30. dubna 1945, poslední ohniska odporu ve městě pak byla zlikvidována den na to. Vyškov však za svobodu draze zaplatil, stal se jedním z válkou nejzničenějších měst, německá armáda navíc provedla řadu destrukcí vojenských objektů jak na letišti, tak i v kasárnách na Kozí Horce. I po osvobození byl Vyškov stále ostřelován německým dělostřelectvem a to z obranné linie vedoucí po okrajích Drahanské vrchoviny. Celé území Truppenübungsplatz Wischau tak zůstalo v německých rukou až do 8. května 1945, kdy se doposud houževnatě bránící se německé jednotky daly na ústup vstříc vytouženému americkému zajetí. Většinu od Vyškova prchajících německých vojáků však rudoarmějci zajali u Boskovic či na Českomoravské vysočině.
Literatura, zdroje:
Archiv autora
Archivní fondy SOkA Vyškov
Archivní fondy VHA Praha
Jakl, T.: Květen 1945v českých zemích. Praha 2004
Články
