Ve vrcholící krizi mezi Československem a nacistickým Německem, v září roku 1938, bylo nutné zajistit sídlo pro velitelství mobilizované čs. armády. Byl zvolen zámek v Račicích, malé obci poblíž Vyškova, a jeho blízké okolí. Tato volba měla hned několik důvodů a výhod. V první řadě byl zámek dobře dostupný ze všech míst tehdejší ČSR (díky geografické poloze zhruba uprostřed ČSR). Navíc byl zámek relativně blízko jak Brnu, tak i Olomouci kde sídlili velitelé IV., respektive II. armády.
 |
| Dobový pohled na zámek |
Další výhodou byla blízká vojenská posádka pluku útočné vozby 2 ve Vyškově, přičemž část jeho jednotek sloužilo jako záloha HVOA (Hlavního velitelství operujících armád) a také blízkost vyškovského vojenského letiště. Vrchní velitel čs. letectva divizní generál Jaroslav Fajfr měl na vyškovském letišti k 30. září k dispozici dvě stíhací letky č. 36 a č. 51, tvořící IV/2. peruť. Obě tyto letky byly vyzbrojeny stíhacími letouny Avia B-534 a byly určeny k přímé ochraně vzdušného prostoru Hlavního velitelství. Mimo to byla na vyškovském letišti k dispozici pro kurýrní lety 112. letka. Co se týče protiletadlové obrany obvodu Vyškov – Račice, ta byla zajišťována třemi bateriemi protiletadlového dělostřelectva s pomocí dvou světelných čet a čtyřmi rotami těžkých protileteckých kulometů. Výhodou mohla být také poloha uprostřed hustých lesů, avšak při pozdějším vyhodnocování zářijové mobilizace bylo k umístění Hlavního velitelství přistupováno značně kriticky, zejména pokud jde o otázky protiletecké obrany. V rámci ankety „Armáda v roce 1938“, která zjišťovala názory vyšších velitelství na průběh mobilizace, zaslal III. odbor MNO (letecký) v čele s generálem Fajfrem mimo jiné i následující zhodnocení umístění HVOA.
„HV bylo umístěno v prostoru, kde předem nebyl kladen zvláštní důraz na přípravu protiletecké ochrany obyvatelstva. Důsledek toho by byl, že by obyvatelstvo bylo velmi těžce postiženo při případných a velmi pravděpodobných nepřátelských útocích na tento prostor. Pokud jde o umístění jednotlivých složek HV, neodpovídalo to v žádném směru požadavkům protiletecké ochrany. Jako markantní příklad uvádím ubytování HV v zámku, který svou charakteristickou stavbou, nápadnou bílou barvou, odrážející se od zeleného okolí a vyvýšenou plochou je i pro letce výborným orientačním vodítkem. Jaká by mohla být činnost HV v případě, že by útoky nepřátelské skutečně nastaly, dovede si každý představit. Pro umístění HV je nutno voliti prostory nenápadné a předem po stránce protiletecké ochrany důkladně připravené.“
 |
| Račický zámek |
Tuto kritiku na umístění Hlavního velitelství lze do jisté míry mírnit tím, že dle dochovaných informací předpokládaly německé zpravodajské orgány umístění HVOA v Kroměříži a nikoli v okolí Vyškova. Po vyhlášení mobilizace 23. září trvalo ještě několik dní, než byl račický zámek připraven na plnění svého úkolu. Armádní generál Ludvík Krejčí přijel se svým štábem na zámek až 26. září. HVOA bylo rozděleno na 5 hlavních oddělení štábu. 1. oddělení hlavního štábu (organizační) sídlilo v Pístovicích, 2. oddělení (zpravodajské) ve Vyškově, 3. oddělení (operační) bylo umístěno na zámku v Račicích spolu s hlavním velitelem. 4. oddělení (materiální) bylo dislokováno v Lulči a 5. oddělení (dopravní) jako jediné sídlilo mimo vyškovský okres a to v Přerově. Tím však výčet organizačních a velitelských jednotek nekončí, v okolí bylo umístěno také velitelství letectva (to se nacházelo v objektu mlýna u rybníka Chobot u Nemojan, nedaleko od Račic), polní pošty, pomocné kanceláře, či velitelství hlásné služby.
Až do 30. září se tak na zámku u Račic scházely k poradám špičky čs. armády, mezi nimi např. již jmenovaný armádní generál Ludvík Krejčí, armádní generál Lev Prchala, divizní generál Vojtěch Luža nebo divizní generál Sergej Ingr. Onoho osudového 30. září byl generál Ludvík Krejčí odvolán do Prahy a po přijetí mnichovského diktátu se již do Račic nevrátil. Po demobilizaci čs. armády odjel 6. října 1938 i zbytek hlavního velení čs. armády a Račický zámek byl pak na krátkou dobu využit generálním štábem II. armády v čele s generálem Vojtěchem Lužou.
-js-
Literatura, zdroje:
Historie a vojenství 2/2008
Historie a vojenství 6/1997
Vojenstvi.cz
