Oberfeldwebel Martin Hrustak, nositel Rytířského kříže s Dubovou ratolestí

Osoba Martina Hrustaka je krásným příkladem prolínání regionální a světové historie a zároveň jde jednoznačně o nejznámějšího Němce z Vyškovska, který sloužil ve Wehrmachtu. Proto, a hlavně také proto, že se jedná o téma velmi zajímavé, vám předkládáme životní příběh Oberfeldwebela Martina Hrustaka.

Martin Hrustak se narodil 17. října 1913 v německém ostrůvku u Vyškova, jmenovitě v obci Čechyně. Příjmení, které v neponěmčené podobně znělo Hrušťák, získal po otci Františku Hrušťákovi, přistěhovalci ze Slovenska. Ten se v Čechyni oženil s Němkou Rosalií Kutscherauerovou. Roku 1935 byl Martin Hrustak odveden do čs. armády a po uplynutí základní vojenské služby odcházel do zálohy v hodnosti četaře. V řadách čs. armády prodělal květnovou i zářijovou mobilizaci roku 1938. Po Mnichovu mu však byla odňata vojenská hodnost, stejně jako dalším Němcům. Již jako říšský občan narukoval 1. prosince 1939 k Wehrmachtu.

Foto z Vyškovských
novin

V roce 1940 byl Hrustak převelen v hodnosti Unteroffizier (rotný) k 7. rotě 162. pěšího (později granátnického) pluku (7.Komp./Inf.Rgt. 162). Tato jednotka spadala pod 61. pěší divizi. Účastnil se s ní tažení proti Francii a poté se jeho divize v rámci operace Barbarossa podílela na přepadení Sovětského svazu. Hrustakova 61. divize postupovala na severním úseku fronty a zřejmě nejhlouběji do sovětského vnitrozemí se dostala v prosinci 1941, kdy bránila proti sovětské protiofenzívě město Tichvin. Pod tlakem se ale musela stáhnout na obranou linii na řece Volchov. Tam Hrustakův 162. granátnický pluk spolu s dalšími jednotkami držel prakticky až do konce roku 1943 téměř statickou frontu.

Již na počátku roku 1942 byl Hrustak povýšen do hodnosti Feldwebel (šikovatel, ekvivalent české hodnosti rotmistr) a zároveň mu bylo svěřeno velení jedné z čet 7. roty 162. granátnického pluku. V boji mnohokrát prokázal odvahu a několikrát utrpěl zranění. Za akce během sovětské operace "Jiskra" v prostoru Siňavinských výšin obdržel Hrustak 8. ledna 1943 Železný kříž 1. třídy. V květnu pak následovalo další povýšení na Oberfeldwebela (vrchní šikovatel, nadrotmistr), zároveň ale také další těžké bitvy na Volchově. Hrustak se zúčastnil mimo jiné i obranných bojů při takzvané třetí bitvě u Ladožského jezera. Za prokázané hrdinství byl Hrustak 11. prosince 1943 vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže. Toto vysoké vyznamenání mu předal osobně velitel XXVI. armádního sboru generál pěchoty Martin Grase a velitel 61. pěší divize generálporučík Günther Krappe. Po udělení Rytířského kříže následovala automaticky dovolená a tak se Hrustak v lednu 1944 na krátký čas objevil ve Vyškově a rodné Čechyni. Z této doby pochází i zpráva z vyškovských novin. Mimo jiné se zde píše:

„V těchto dnech navštívil majitel RK Martin Hrustak Čechyni odkud pochází, a jak se dovídáme, byl jmenován čestným občanem této obce. Na hrdinovi jsou ještě viděti prožité útrapy….Na všeobecnou žádost vyprávěl majitel RK Obfwb. Hrustak prostými, avšak dojemnými slovy své bohaté a pohnuté zážitky z fronty…V říjnu minulého roku, podařilo se mu při provádění protiútoku, který vedl na vlastní zodpovědnost s hrstkou kamarádů, z beznadějné posice, zničiti vniknuvší nepřátelské síly, které byly daleko v převaze a tím zachránil nejen svoji kompanii a regiment, nýbrž celou divisi z nepříjemné situace. Při provádění protiútoku pravil svým kamarádům: „Žádný strach, my to dokážeme.“

Předávání Dubových listů
(Hrustak prvni zprava)

Když se Hrustak vrátil na frontu, jeho jednotka právě sváděla těžké ústupové boje proti Rudé armádě, která se v rámci takzvané Leningradsko-novgorodské operace snažila zatlačit Němce zpět na západ a prolomit blokádu Leningradu. To se rudoarmějcům podařilo a německé divize se začaly postupně stahovat na takzvanou linii Panther, ležící na řece Narvě.

Silně oslabená 61. pěší divize musela být po předchozích bitvách nejprve doplněna, aby se od února 1944 mohla zapojit do obrany estonského města Narva a obranné linie vedoucí od Narvy k Čudskému jezeru. Zde se podařilo Rudé armádě vytvořit několik předmostí, přičemž Hrustak se svou divizí se podílel na obraně předmostí Krivasoo asi 10 km jihozápadně od Narvy. Za hrdinství projevené v těchto bojích mu byly k Rytířskému kříži přidány i Dubové ratolesti. Těmi jej vyznamenal osobně Adolf Hitler 14. května 1944. Návrh na udělení Dubových ratolestí sepsali opět generálové Grase a Krappe a mimo jiné se v něm uvádělo:

„Oberfeldwebel Martin Hrustak umožnil díky svému osobnímu nasazení uzavření ruského předmostí Krivasoo. V několika protiútocích se mu zdařilo s malým počtem vojáků daleko početnější nepřátelské síly zablokovat a zničit. Skrze toto nasazení přispěl výrazně k udržení fronty na Narvě.“

„Malý“ Hrustak se svými nadřízenými po udělení RK

Po krátké dovolené se Hrustak opět vrací na frontu a v červenci 1944 přebírá velení 7. roty 162. granátnického pluku. V té době již se svou jednotkou bojoval v prostoru dnešního Lotyšska, nejprve poblíž Daugavpilsu, posléze u Jelgavy. Právě zde se v srpnu 1944 dostala 6. a 7. rota pod silný sovětský tlak a obě měly značné ztráty. Sám Hrustak utrpěl 18. srpna při protiútoku na sovětská protitanková děla vážné, již své páté zranění, když jej střepiny zasáhly do prsou, ramene a stehna. Okamžitě následoval převoz na hlavní obvaziště Bärbele asi 40 km jižně od Rigy, zranění však byla natolik vážná, že zde Hrustak krátce před půlnocí ve věku nedožitých 31 let zemřel. Pohřben byl s vojenskými poctami na hřbitově Riga-východ (Ehrenfriedhof Riga-Ost).

Dne 1. září 1944 pak proběhl pohřeb také ve Vyškově na náměstí, kde se konalo velké pietní shromáždění s oddílem vojenské hudby, oddílem Hitlerjugend, NSKK ale i vojáky z vyškovské posádky. Tohoto symbolického pohřbu se zúčastnili i někteří vysocí důstojníci, smuteční řeč například pronesl velitel brněnské vojenské posádky generálmajor Wilhelm Weiss. Zúčastnil se také vyškovský vládní komisař Karl Matzal a další představitelé nacistické okupační správy.

Další podrobnosti o službě Martina Hrustaka, jeho soukromém životě ale i o tom, jak se u něj zajímaly protektorátní špičky včetně K. H. Franka se můžete dočíst v knize Němci z Vyškovska na frontách druhé světové války, která je k dostání například zde.

Vyznamenání, která Hrustak obdržel během své služby ve Wehrmachtu:

  • Rytířský kříž Železného kříže s Dubovou ratolestí (RK 11. 12. 1943, Dubové ratolesti 14. 5. 1944)
  • Železný kříž 1. třídy (leden 1943)
  • Železný kříž 2. třídy
  • Bronzová spona za boj zblízka
  • Zlatý odznak za zranění
  • Útočný odznak pěchoty stříbrný
  • Medaile za zimní tažení na východě 1941/42

Jiří Suchánek

Literatura, zdroje:
Museum Vyškovska
Suchánek, J. (ed.): Němci z Vyškovska na frontách druhé světové války. Vyškov 2012
Vyškovské noviny z 21. ledna 1944

Fotogalerie - pietní akt ve Vyškově

Z pietního shromáždění Přihlížející vojáci Před radnicí

 

Nakládání rakve Truchlící rodina Poslední sbohem