Cvičné objekty pro osádky těžkého opevnění u Žárovic

Kritické ohrožení Československa především ze strany nacistického Německa mělo za následek rozsáhlou výstavbu pevností v pohraničí, ale i vnitrozemí republiky. Šlo o systém složený z objektů jak lehkého, tak i těžkého opevnění (TO). Zejména pro druhou jmenovanou kategorii bylo nezbytně nutné zajistit také výcvik jejich budoucích osádek. Tomuto účelu sloužilo ve vnitrozemí několik staveb, přičemž zřejmě nejznámější z nich je zkušební pěchotní srub CE Jordán v Brdech, původně určený k testování odolnosti objektů tohoto typu a také funkčnosti vnitřního vybavení. K výcviku osádek TO byl zbudován také komplex ve výcvikovém táboře u Vyškova poblíž obce Žárovice a to na místě, kde již dříve fungovala provizorní protitanková střelnice pro ostrou střelbu z 3,7cm kanónu vz. 34 a 4cm kanónu vz. 36.

Srub S2 před zakonzervováním střílen

V nově vybudovaném komplexu měli střeleckým výcvikem projít muži obsazující objekty těžkého opevnění na severní a jižní Moravě. Rozhodnutí postavit výcvikové ateál ve VT u Vyškova padlo s definitivní platností 25. června 1937. V následujících měsících došlo k několikeré změně stavebních plánů a to včetně zásadních dispozic jednotlivých objektů. Jeden ze střeleckých srubů byl totiž původně plánován jako dvoupatrový, přičemž v patře pod úrovní terénu měla být umístěna kasemata pro 9cm pevnostní minomet vz. 38.

Nakonec dle rozhodnutí Ministerstva národní obrany čj. 41 738/taj. hl. št. ŘOP ze dne 18. listopadu 1937 byly prostějovské stavební firmě Ing. Hrbata & Ing. Smékal zadány ke stavbě čtyři objekty: dva cvičné sruby označené jako S1 a S2, objekt pro výcvik použití granátového skluzu označený jako Skluz a velitelský objekt V. To vše za celkovou zadávací částku 208 497, 45 Kč. Prvním stavebním dnem se stal 30. listopad 1937 a celé dílo mělo být předáno v poměrně krátkém časovém termínu do 31. prosince 1937. Ve funkci vojenského stavebního dozoru sloužil major pěchoty Josef Maňák. Po zbudování objektů však ještě bylo nutné osadit v nich vnitřní vybavení a zbraně, což se zřejmě až do okupace v plném rozsahu nepodařilo. I tak ale výcvik v komplexu (nikoliv celém, viz níže) probíhal a to od léta 1938. Postupně se zde střídali vojáci nově vznikajících elitních pevnostních útvarů – hraničářských pluků, konkrétně hraničářských pluku 4, 6, a 19. Původně měly první střelby probíhat od července 1938, nakonec však došlo ke stanovení nových termínů. Například vojáci hraničářského pluku 6 stříleli ve dnech 9., 11., 13., 15. a 17 srpna. Střelby byly vždy jednodenní.

 Razítko a podpis majora pěchoty Josefa Maňáka

Pojďme si nyní blíže charakterizovat čtyři výše zmíněné objekty. Jejich společným jmenovatelem při výstavbě se stal důraz na co nejúspornější provedení, takže stěny měly jen nezbytnou tloušťku, střechy objektů tvořila dutá konstrukce a místo klasických pancéřových zvonů dostaly objekty S1 a S2 pouze jejich betonové makety. Sruby S1 a S2 byly shodné stavby stojící v jedné linii, byly však zrcadlově otočené. Tvořila je jediná místnost, de facto imitace kasematní místnosti pěchotního srubu TO z níž ústila velmi krátká chodbička pod maketu zvonu. V místnosti se nacházely pancéřové střílny pro zbraně d4-k (protitankový kanón vzor 36 ráže 4,7 cm spřažený s těžkým kulometem vzor 37), 2k (dvojče těžkých kulometů vzor 37) a lk (lehký kulomet vzor 26). V maketách zvonů byly umístěny pancéřové střílny – v objektu S1 pro těžký kulomet, v objektu S2 pro kulomet lehký. Pod střílnami se nacházel mělký diamantový příkop. Čelní stěna byla vybudována v síle 100 cm, boční a týlová pak 50 cm.

Velitelský objekt V stál nepatrně předsunut mezi objekty S1 a S2 a byl podobně jednoduché konstrukce. V jeho čelní stěně se nacházel obdélníkový průzor, který byl zevnitř uzavíratelný pomocí pohyblivé ocelové desky.

Objekt Skluz byl od objektů S1, S2 a V poněkud více vzdálen. Vojáci v něm měli cvičit vyhazování ručních granátů granátovými skluzy. Vnitřní část zahrnovala dvě malé místnosti spojené okénkem. V první se měl nacházet granátový skluz, v druhém stěnový periskop. Skluz měl ústit do dopadového prostoru – místnosti, bez jedné stěny. Tento objekt ale nebyl nikdy dokončen a k výcviku v něm s velkou pravděpodobností nedošlo.

Kromě výše popsaných objektů však k fungování celé střelnice sloužily také strojovny pro motorový posun terčů po kolejových drahách. Tyto strojovny jsou v dobových náčrtcích označeny jako „úkryty“ a v prvopočátku šlo zřejmě o dřevozemní stavby, později nahrazené betonovými. Strojovny a kolejové dráhy nebyly zadána ke stavbě ve zmíněné zakázce. S velkou pravděpodobností tyto stavby zhotovil vlastními silami výcvikový tábor u Vyškova (zřejmě za přispění železničního pluku z Pardubic), když byla budována provizorní protitanková střelnice. V blízkosti cvičiště se dnes nachází také betonové základy dřevěné chaty. Ta mohla sloužit pro ubytování obsluhy střelnice, případně jako stanoviště velitele. Zda však chata do areálu skutečně náležela není zřejmé. Některé zdroje totiž tvrdí, že byla vybudována až v roce 1941 německou vojenskou lesní správou pro ubytování dělnictva, pracujícího na rychlé likvidaci kalamity, která postihla okolní jedlové porosty.

Dnes již zbouraný srub S1 po vytržení a odcizení střílny pro zbraň L1.   Zdroj: ropiky.net

V současné době se celý areál u Žárovic nachází ve velmi žalostném stavu. Objekt V byl zbourán československou lidovou armádou v 70. letech minulého století, když musel ustoupit výstavbě podzemního ženijního úkrytu UŽ-6. Objekty S1 a S2 se s rozmachem pevnostních muzeí staly cílem vandalů, kteří z nich začali ilegálně "těžit" pancéřové prvky, které následně instalovali do rekonstruovaných srubů v pohraničí. Nejprve došlo v roce 1999 k vytržení zvonové střílny z objektu S1. O tři roky později byl týž srub fatálně zdevastován vytržením střílny pro protitankový kanón. Vzácný pancéřový prvek byl odcizen, aby skončil na pěchotním srubu N-S 48 tvrze Skutina. Tato událost pak společně se špatným technickým stavem srubu S1 a jeho opakovaným zanášením odpadky předznamenala demolici objektu, kterou v roce 2006 provedla soukromá firma, najatá tehdejší Vojenskou ubytovací a stavební správou. Zároveň došlo i k překrytí střílen srubu S2 a uzamčení jeho vchodu (přičemž znepřístupněn byl také Skluz). Bohužel ani objekt S2 ale vandalům neunikl, když neznámý pachatel vytrhl z makety zvonu střílnu pro lehký kulomet a z betonu doslova vysekal odpadní rouru pro vystřílené nábojnice zbraně L1. Výše popsaným krádežím nezabránil ani fakt, že celý areál leží v nepřístupné části vojenského újezdu, do které je bez povolení vstup zakázán.

Jiří Suchánek

Literatura, zdroje:
Kolektiv autorů: Utajené pevnosti. Československé opevnění z let 1936-1938 na jižní Moravě, Brno 2003
forum.opevneni.cz
ropiky.net