Pluk útočné vozby 2

Pluk útočné vozby 2 (dále jen PÚV 2) vznikl 15. 9. 1935 v Olomouci. Prozatímní velení převzal zástupce velitele pplk. pěch. Josef Dimitrij Studený, od 25. října 1935 se velitelem stal plk. pěch. Josef Morávek. V době svého založení se pluk skládal z velitelství s pomocnou rotou a dále ze tří praporů a jednoho praporu náhradního. Zpočátku byly ve výzbroji jen obrněné vozy a tančíky, až posléze přišly i lehké tanky pro výcvik osádek.

V roce 1936, poté co byl založen VVP Dědice, začal přesun PÚV 2 do Vyškova.

Mírová organizace roku 1936 tak u PÚV 2 vypadala takto: I. prapor ( posádkou ve Vyškově) byl tvořen rotou motocyklistů a rotou obrněných vozů a tančíků, II. prapor (posádkou v Olomouci se skládal ze dvou rot lehkých tanků, III. prapor (posádkou v Přáslavicích) byl tvořen třemi rotami lehkých tanků a IV. prapor (posádkou ve Vyškově) se čtyřmi rotami středních tanků. Dále byl tvořen dvěma rotami kanónů proti útočné vozbě, pomocné roty a náhradního praporu.

Mobilizačně PÚV 2 zajišťoval své jednotky nejen pro pěší pluky, pohraniční oblasti, a rychlé divize, ale i pro Hlavní velitelství operujících armád (HVOA).

Německý voják na LT vz.35
15. září 1938 došlo k reorganizaci jednotek útočné vozby. V rámci této reorganizace měl mít vyškovský Pluk útočné vozby 2 celkem 5 praporů. I. prapor smíąený, II.prapor lehkých tanků, III. prapor středních tanků, IV.prapor středních tanků a V. prapor kanónový.

Do výzbroje PÚV 2 patřily především lehké tanky LT vz. 35 a obrněné automobily OA vz. 27 a OA vz. 30 Po dokončení vývoje a započetí sériové výroby měly být u pluku umístěny i vynikající lehké tanky LT vz. 38, k čemuž však již nedošlo.

Bohužel po okleštění republiky v roce 1938 dochází k demobilizaci armády, důsledkem u PÚV 2 bylo zrušení tří čet. Definitivní konec pak přišel 15. března 1939 po obsazení ČSR německými vojsky, poslední zbytky pluků byly zrušeny koncem července 1939.

Pouľitá literatura: