Jednostranná dělostřelecká pozorovatelna typ Benešov

První díl o objektech typu „dělostřelecká pozorovatelna“ věnujme variantě tohoto objektu asi nejpočetnější a nejznámější – „jednostranné dělostřelecké pozorovatelně“. Je zajímavé, že níže popsaný typ objektu je dominantní svým výskytem na Benešovsku, v Milovicích chybí úplně a v Brdech se nachází v poněkud odlišném provedení.

Čelní pohled

Objekty jsou po projekční stránce velmi jednoduché – v naprosté většině mají tvar jednoduchého kvádru s patřičným obdélníkovým půdorysem vnějších i vnitřních prostor, tzn.že ani ve vodorovné rovině není vnější půdorysný tvar objektu lomen (v současnosti se totiž ukazuje, že podobně vypadající avšak půdorysně stupněné objekty lze spíše zařadit do kategorie „pěchotní úkryt“; tato hypotéza má zatím ovšem potvrzenou platnost pro Benešovsko, Milovice a víceméně i Brdy). V ojedinělých případech se ale půdorys blíží čtverci (Brdy). Vnitřní prostory jsou tvořeny jednou pozorovací místností o půdorysných rozměrech 300 x 200 cm s výškou 200 cm. Tyto rozměry byly zatím bez výjimky potvrzeny na benešovských pixlích u všech objektů nízké a střední odolnosti.

V drtivé většině je vstup do objektu z čelní strany objektu, a podle polohy vůči průzoru se jedná buď o objekty levostranné či pravostranné. Aby se snížila výška objektu nad zemí, bývá často vchod „zapuštěn“ do země, tj. ke vchodu je přistavěna „kapsa“ s několika schody.

Půdorys téhož objektu

Do objektu, potažmo do pozorovací místnosti, se vstupuje krátkou vstupní chodbičkou přilehlou k boční stěně. Chodbičku lze rozdělit na tři úseky. První úsek, pracovně mu říkám „vchodové zahloubení“, je ta část od vnější strany čelní stěny k prvním vchodovým dveřím. Délka tohoto zahloubení víceméně odpovídá tloušťce čelní stěny (tj od 50 cm výše), šířka se pohybuje průměrně okolo 100 cm a světlá výška je pak nejčastěji 200 nebo 210 cm) podle toho, má-li objekt výškově přesazeny podlahy vnitřních prostor). Druhý úsek chodby, pracovně nazvaný „přechodová část“, má zpravidla délku 100 cm a šířku 80 cm. Strop v této části chodby může být buď rovný (a ve stejné rovině se stropem „vchodového zahloubení“-dostáváme tak chodbu s konstantním výškovým profilem – nejčastěji 210 cm), nebo snížen překladem na výšku chodby 170 cm v délce cca 20 cm (toto snížení slouží pro osazení prvních vchodových dveří) s opětovným návratem na původní výšku chodby; a konečně ve třetím případě to samé snížení profilu s tím, že do

Příklad jednostranné pozorovatelny

původní roviny stropu se vrací pozvolným šikmým přechodem, které zpravidla končí až před druhými vstupními dveřmi (do pozorovací místnosti). Poslední třetí část chodby je předsíňkou před vstupem do pozorovací místnosti a má zpravidla půdorysné rozměry 100 x 100 cm a výšku 200 nebo 210 cm (opět podle vnitřního stupnění podlah). Následuje vstup do pozorovací místností, který má šířku 80 cm a výšku 167 až170 cm, délka vchodu je od 40 do 60 cm (podle odolnosti).

Jak již bylo zmíněno, objekty mohou být vnitřně výškově stupněné, tj. zatímco stropy pozorovací místností a chodby (vchodového zahloubení a předsíňky) jsou evidentně v jedné rovině, podlahy chodby pozorovací místnosti a chodby jsou nejčastěji převýšeny o cca 10 cm. V ojedinělých případech lze narazit na objekty s podlahou ve stejné výškově úrovni, tedy s jednotnou světlou výškou vnitřních prostor (zhruba 200 cm), nicméně se zdá, že podlaha chodby mohla být dodatečně přebetonována.

Stropy jsou z vnitřní strany zesíleny ocelovými I profily č.100 nebo 200 (tj.šířka pásnice 58 nebo 90 mm s výškou profilu zmíněných 100 nebo 200 mm). Počet viditelných traverz pozorovací místnosti je 12 až 13 s průměrnou vzdáleností dvou sousedních hran pásnic od 18 do 21 cm. Profily jsou v pozorovacích místnostech loženy kolmo na čelní stěnu, v chodbě pak kolmo na stěnu boční. Mezi profily jsou pak vloženy ocelové plechy asi do tloušťky 5-6 mm jako ochrana před odletujícími úštěpky betonu při případném zásahu objektu.

Průzor

Průzor, další charakteristický prvek, se taktéž vyskytuje v mnoha variantách. Nejčastější provedení je s ozuby na obou stranách, méně pak s ozuby na spodní straně a ve zcela ojedinělých případech pak průzor hladký. Běžný počet ozubů je dva, tj.tři výškově přesazené plochy, z nichž první dvě od vnější strany čelní stěny bývají vodorovně a teprve ten třetí je zešikmený ke spodní hraně vnitřní štěrbiny průzoru. Zajímavostí nechť je, že ozuby na horní straně průzoru mají směrem od vnější strany čelní stěny větší výšku než ozuby na straně spodní. Vnější výška průzoru je poměrně velká, 40 až 48 cm, výška vnitřní štěrbiny pak 5 až 7 cm. Délka štěrbiny bývá zpravidla 200 cm se vzdáleností spodní hrany od podlahy místnosti v průměru asi 155 až 157 cm. Vnější délka průzoru bývá skutečně různá, zpravidla ale neklesá

Interiér pozorovatelny

pod 300 cm. Co se zorného úhlu týče, pak podle klasifikační tabulky německých map jsou jednostranné pozorovatelny označeny symbolem 100q, což podle nedávné veřejné diskuze udává hodnotu zorného úhlu v gradech. Tj. 100 grad = 90° (připomeňme , že dvoustranné a čtyřstranné pozorovatelny mají „svoji“ značku 200q a 400q, tj.zorný úhel 180 a 360°, což bylo potvrzeno terénním měřením objektů, které vedlo na odvození počtu pozorovacích místností, resp.počtu průzorů se zorným úhlem 90°, tj 2 x 90° a 4 x 90°). Je ale zatím zjištěno, že zorný úhel 90° se u benešovských pixlí víceméně nevyskytuje – nejmenší hodnota byla zjištěna 45° a největší pak 85°, standardní hodnota ovšem činí přibližně 60°.

Štěrbina průzoru

Posledním výrazným prvkem objektů je pak stropní římsa na horní hraně stropnice podél čelní stěny. Svým tvarem je buď průřezu čtvercového nebo se šikmým přechodem do roviny stropnice; v obou případech značně proměnlivých rozměrů (např.u čtvercového průřezu 8 x 15 cm, 8 x 20 cm , 16 x 20 cm atd.). Zdá se, že tato římsa mohla být vytvořena až dodatečně po betonáži objektů, protože na některých pozorovatelnách buď chybí nebo je částečně stržena. Navíc přechod její svislé stěny do roviny stropnice není často pravoúhlý ale hladký s poměrně velkým poloměrem. Její hlavní účel patrně spočíval v tom, aby na stropnici šlo snáze vytvořit zemní nakrytí, které jednak částečně maskovalo objekt, zvyšovalo trochu jeho pasivní ochranu a pomáhalo mu přizpůsobit se okolnímu terénu.

Co se třídy odolnosti týče, hodnoty tloušťek stěn již byly zmíněny ve všeobecném pojednání o typologii, nicméně pro pořádek zde zopakujme síly stěn pro nízkou a střední odolnost, ve kterých lze tyto popisované pozorovatelny na Benešovsku nalézt:

"Gruppe I" - "nízká odolnost"
stropnice...............................cca 90 cm
čelní stěna.............................80 až 85 cm
týlová stěna...........................100 cm
stěna přilehlá k vchodu...........100 cm
stěna protilehlá od vchodu.......100 cm


"Gruppe II" - střední odolnost"
stropnice...............................cca 130 až 140 cm
čelní stěna.............................120 cm
týlová stěna...........................140 cm
stěna přilehlá k vchodu...........140 cm
stěna protilehlá od vchodu.......140 cm

Velkoplošné výkresy několika těchto objektů lze stáhnout zde.
Přispět do diskuzního fóra k tomuto objektu můžete zde.

-brigadyr-

Další fotky

Další příklad objektu	Půdorys předchozího objektu	Pozorovatelna u Václavic	Pozorovatelna u Krusičan

Pozorovatelna u Chleb	Pozorovatelna u Dunávic	Zesílení stropu