Jednostranná dělostřelecká pozorovatelna typ Brdy

Posledním z trojice velkých výcvikových prostorů užívaných německými ozbrojenými silami během let 1939-45 v Protektorátu na historickém území Čech byl Výcvikový tábor Jince, bývalá dělostřelecká střelnice československé armády, která záhy po okupaci byla přejmenována na Truppenubungsplatz Kammwald. Také zde, zejména od roku 1941 došlo ke značnému územnímu rozšíření prostoru, což ostatně bylo v té době typické pro všechny výcvikové prostory a také zde došlo k výstavbě účelových objektů pro obsluhu střelnic. Nutno ovšem dodat, že je zde zjištěn dosud nejmenší počet objektů – pouhých patnáct ve čtyřech lokalitách.

Celkový pohled na objekt

Jak bylo naznačeno, po roce 1940-41 byla jihozápadní část prostoru rozšířena o vysídlené obce Skořice, Hořice, Štítov, Příkosice aj., aby zde vedle již existujících cílových ploch (Jordán, Brda, Bahna) vznikla cílová plocha další – Kolvín. Dnes se tato plocha jako jediná nachází mimo území současného VVP a tudíž zdejší objekty lze při troše opatrnosti celkem dobře prozkoumat. Nutno poznamenat, že k tomuto prostoru je známo ještě méně informací, než např.k Milovicím nebo Benešově, tedy především se nepodařilo objevit (resp.mě se doposud nepodařilo objevit) žádnou mapu, kde by byly uvedeny alespoň názvy střelnic, jejich druh, případně nám známými značkami zakresleny objekty. Z toho důvodu se neodvažuji tuto bývalou střelnici Kolvín-Skořice nazývat „Schiesbahn“ nebo „Kampfbahn“ a už vůbec nevím, zda jí pojmenovat „Skořice“ nebo „Kolvín“ a kdy vůbec byly objekty postaveny.

Levá strana objektu

Tedy v této lokalitě bylo nalezeno celkem pět objektů, z nichž tři jsou jednostranné strojovny se spodním vedením (to jediné je jisté) a zbylé dva objekty lze víceméně zařadit do typu „jednostranná dělostřelecká pozorovatelna“ (přidržme se raději označení pozorovatelna, které se historicky užívalo dříve, než se zjistilo, že v Milovicích se takřka stejné objekty nazývají pěchotní úkryty).

Na pixlologii je naprosto fantastické, že máme k dispozici jen čtyři lokality s omezeným počtem objektů, navíc stavěné v relativně malém časovém rozpětí, tudíž nepoučený laik by se mohl domnívat, že objekty si budou víceméně podobné, a že jejich klasifikace nebude problém a že z toho nebude třeba dělat vědu….ještě že to není pravda.

Pravá strana objektu

Zdejší pozorovatelny mají typický „pixloidní“, tedy „krabicoidní“ jednoduchý tvar, bez žádného lomení čelní stěny v místě vchodu. Nejvíce tak připomínají benešovské pozorovatelny, jejich půdorys se hodně blíží čtverci (cca 640x520 cm). Nápadné je, vzhledem k absenci zemního záhozu, výrazné zešikmení hrany stropnice podél týlové stěny.

Velmi těžko lze určit odolnost objektu, neboť je to takový hybrid mezi odolností nízkou a střední: tedy tloušťka čelní stěny 80 cm (méně než nízká odolnost), stropnice 120 cm (ve srovnání s milovickými objekty víceméně střední), boční stěny cca 120 cm (přesně polovina mezi nízkou a střední odolností) a týlová stěna 140 cm (přesně střední odolnost). Kvalita betonu je na první pohled poměrně kvalitní – není patrno špatné hutnění, žádné „kapsy“, případně přítomnost kameniva velmi hrubé frakce.

Dispozice čelní stěny

Do objektu se vstupuje levostranným vchodem se sníženým výškovým profilem chodby – a to hodně výškově sníženým, neboť betonový překlad vchodu o výšce 58 cm vytváří na konci vchodového zahloubení vstupní profil o výšce 169 cm , což je pozoruhodně málo. V podlaze vchodového zahloubení, 4 cm pod úrovní podlahy přístupové chodby je rozměrná odvodňovací šachtice s vybráním pro krycí mřížku. Objekt je uzpůsoben pro osazení pouze jedněch dveří a to na konci vchodového zahloubení – dodnes jsou v betonových zárubních patrny panty pro levostranné ocelové dveře.

Na pixlích se mi nejvíc líbí to, že i když jsou si v podstatě podobné, je každá jiná a hned bezpečně poznám kam patří. Např.půdorysné rozměry pozorovací/krytové místnosti – zjištěných 300x200 cm vůbec nevybočuje z normálu (je to jeden z mála rozměrů, na které se stavitelé možná nevědomky shodli…), ale zatímco všude je průzor umístěn do delší stěny, která navíc je rovnoběžná s týlovou stěnou, zde jsou rozměry místnosti (a tím i umístění průzoru) otočeny. Nutno dodat subjektivní pocit, že se zde člověk cítí těsněji než kde jinde….

Zesílení stropu vchodového zahloubení

Věc další – vnitřní zesílení stropnice – omlouvám se všem, že zde opět několika větami zmíním tento možná irelevantní prvek, ale je to stejný případ jako s pozorovací místností – všechno je obráceně. Tedy velikost stropních I profilů je I č.120, tj.výška profilu je 120 mm s šířkou pásnice cca 60 mm (přesně 58 mm – vliv koroze) s roztečí hran dvou sousedních přilehlých pásnic 23-24 cm. Důležité ovšem je, že zatímco profily alespoň v pozorovací/krytové místnosti byly loženy VŽDY kolmo na čelní stěnu, zde jsou s ní rovnoběžné. Jinými slovy zdá se, že profily procházejí kontinuálně skrz dělící stěnu z chodby do pozorovací místnosti. Proč bylo zvoleno toto řešení, zda kvůli tomu aby profily byly vždy kolmo k delší stěně pozorovací místnosti, mi bohužel není známo.

Průzor je zpravidla na pixli vždy tím nejzajímavějším. Tento je oboustranně zešikmený s ozuby na spodní straně s víceméně standardními rozměry (viz.výkres). Po jeho stranách jsou v interiéru patrny kotevní šrouby pro uchycení

Zesílení a okapnička vchodu

uzávěru průzoru, který se ovšem nedochoval. Charakteristickým, v jiných prostorech nevídaným, a řekl bych velmi elegantním prvkem je průzorová okapnička – nad horní hranou průzoru dodatečně přibetonovaná římsa lichoběžníkového průřezu, přesahující délku průzoru na každé straně zhruba o 10 cm. Jejím účelem bylo evidentně opravdu zabránit stékání dešťové vody po čelní stěně, neboť na objektu se nikdy zřejmě neměla zhotovit stropní římsa jako u objektů v jiných prostorech, u které se obdobný účel předpokládal také. Dodejme, že okapnička stejného průřezu i rozměrů je taktéž dodatečně zhotovena nad vchodem. Její efekt, je hned na první pohled patrný – v Brdech jak známo je dlouhodobě vlhko s častými a vydatnými srážkami, což podporuje značný růst mechů a lišejníků, a tedy objekt je touto vegetací značně obrostlý, pouze pod průzorem je povrch objektu takřka těmito přírodními vlivy netknutý.

Průzor s trubkovými vývody

Nezodpovězenou otázkou zůstává problém navijáků – vy týlové stěně a pod průzorem jsou patrny uřezané konce plochých traverz, ke kterým mohly být přichyceny rámy s ručními navijáky. V čelní stěně jsou při pohledu z exteriéru patrny čtyři malé otvory, což jsou tenkostěnné kovové trubky o vnějším průměru asi 32 mm a tloušťce stěny asi 3 mm. Jenže v interiéru místnosti jejich druhé konce již tak patrny nejsou, neboť jsou zabetonovány víceméně POD úrovní podlahy v místnosti a jejich ústi víceméně z poloviny zakrývá podlaha. Stejný problém je i na pravé boční stěně, kde je těchto vývodů 7, jsou také tvořeny trubkami a také v interiéru jsou vzústěny hraně podlahy a boční stěny. Přijde mi iluzorní, že by se tudy vedla lana, spíš se domnívám, že (pokud se nejednalo o sabotáž stavební firmy ? ), že toto byly spíše drenážní trubky pro odvod vody z objektu. Ovšem na druhou stranu mě zaráží jejich počet…

Interiér místnosti

Pokud jsou to ale skutečně drenážní trubky, pak mohou souviset s jistým problémem, na který jsem narazil při oměřování objektu, a který bych nazval „oříškem pro fanatiky přesnosti“. Ten problém jsem si poprvé uvědomil až při kreslení výkresu v teple a pohodlí u svého PC….jak je totiž vidno, největší světlá výška je ve vchodovém zahloubení, tj.plných 232 cm, následuje 4 cm vysoký schod na úroveň podlahy chodby, která by podle všeho měla být pro celý objekt v jedné výškové rovině. Výška překladu vchodu je 58 cm, tj.vstupní profil chodby je již zmíněných 169 cm. Následuje konec překladu, který by se měl se svými 58 cm i na této straně dostat (a také se dostane) na světlou výšku 227 cm. Problém je na světe v okamžiku, když vím, že světlá výška úkrytové místnosti je u průzoru 222 cm a také u týlové stěny místnosti, ale zároveň chodba se v celé délce za překladem drží svých 226-227 cm. Kde je těch 5 cm, když strop je v jedné rovině a na podlaze není patrný žádná schod….? Nejdřív jsem si myslel, že jsem se prostě někde „seknul“, tudíž jsem výkres odložil ad acta a měsíc čekal na to, až se jako pachatel budu moci vrátit na místo činu a vyvrátit tak vliv teorie relativity na přesnost mého svinovacího metru….a tak se také stalo…ovšem chyba měření se nepotvrdila, zjištěné hodnoty na centimetr sedí, což mě na jednu stranu lichotí, ovšem na druhou mi dělá nemalé starosti v tom, jak je tedy podlaha vyspádována, protože do dneška si to nějak neumím představit…uvedený rozdíl 5 cm totiž na 300 cm délky místnosti odpovídá sklonu asi 10°. Připouštím, že jsem neměl dostatek času na to abych mohl objekt rozdělit na nekonečně mnoho příčných řezů a zjišťovat průběh světlé výšky od čelní stěny k týlové….z tohoto důvodu, jestli tedy podlaha je skutečně někde lokálně zešikmena, je to buď stavební nepřesnost anebo možná účel – uvedený sklon je totiž zřejmě k bočním trubkám, což by napomáhalo odtoku vody…..kdo ví…..

Velkoplošný výkres tohoto objektu lze stáhnout zde.
Shlédnout další fotografie a přispět do diskuzního fóra k tomuto objektu můžete zde.

-brigadyr-