Jednostranná strojovna se spodním vedením typ Brdy

Ve stručném tématickém popisu „českých“ pixlí budu nadále pokračovat představením druhého a vlastně posledního nejrozšířenějšího typu objektu v Brdech, tedy strojovně.

Pro Brdy, resp.pro oblast bývalé cílové plochy Kolvín-Skořice, jejíž objekty jsou popisovány, je charakteristický výskyt víceméně izolovaných (izolovaných ve smyslu značné vzdálenosti od ostatních objektů až několik stovek metrů) strojoven, které jsou po projekční stránce zajímavým hybridem mezi vyškovskými a milovickými strojovnami.

Čelní stěna strojovny

Strojovny jsou poměrně mohutné stavby obdélníkového půdorysu o plošných rozměrech cca 1340x720 cm, tedy jsou zhruba o jedem metr kratší než milovické strojovny, což má vliv na počet vnitřních prostor. Ve srovnání s milovickými strojovnami, kdy vnitřní prostory byly tři – vstupní předsíň, motorová místnost a navijáková místnost (všechny vzájemně odděleny dvěma cihlovými příčkami), v interiéru brdských strojoven nenasvědčuje nic tomu, že by ve zdech byla vybrání pro možné cihlové příčky – jinými slovy do objektu se vstupuje jednoduchým vchodem čelní stěnou přímo do společné motor-navijákové místnosti (tedy tvrzení o neexistenci cihlových příček je zatím platné výhradně pro oblast Skořice a okolí, což nevylučuje možnost, že ve strojovnách ve VVP může být dispozice vnitřních prostor jiná). První co upoutá pozornost, je v čelní stěně, napravo od vchodu, obdélníkový prostup sacího kanálu pro přívod čerstvého vzduchu, který vede pravou boční stěnou zhruba do poloviny šířky vnitřní místnosti, kde je kanál pravoúhle vyústěn do rozšířeného stěnového otvoru 80,5x80,5 cm. Jistě postřehnete tu maličkost, že úplně shodný kanál je ve vyškovských strojovnách, ve kterých ovšem sací otvor není situován do stěny se vchodem. Poloha ústí sacího otvoru je tedy ve srovnání s brdskými strojovnami opačná….což je logické, neboť brdské strojovny mají zpravidla zemní týlový zához a jsou jednostranné, kdežto vyškovské strojovny jsou dvoustranné…

Dvě spodní řady lanových prostupů

Prozatímně jsem zařadil strojovny do střední odolnosti, tedy: čelní stěna 80 cm, stropnice cca 140 cm, týlová stěna 140 cm, boční stěny od 120 do 170 cm. Co se týče kvalitou betonu, je tím nejlepším co sem měl možnost u těchto objektů vidět…objekty pod vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek v této lokalitě za více jak 60 let nedoznaly žádných výrazných změn. Beton je kompaktní, nezvětrává, není přítomno kamenivo hrubé frakce.

Přestože vnitřní prostor není dělen na prostory dílčí, rozložení agregátů, resp.jejich základových bloků je naštěstí stejné s ostatními strojovnami na celém území Protektorátu. Naproti vnitřnímu vyústění sacího kanálů je základový blok motoru, blok pro dvojici řemenových variátorů, za kterými by následovaly navijákové bloky ve dvou rovnoběžných řadách. Vzhledem k tomu, že se typologicky jedná o strojovny jednostranné se spodním vedením a jak známo zatím všechny strojovny měly vždy v součtu 16 lanových vývodů, a tedy všech 16 lan muselo být vyvedeno ven čelní stěnou, je podlaha místnosti příčném směru odstupněna o hodnotu cca 30 cm. Jinými slovy každá z navijákových řad se nachází v jiné výškové úrovni – zadní navijáky jsou umístěny níže než navijáky horní. Ona vyvýšená podlaha, na které jsou umístěny navijáky první řady vlastně není monolitickou podlahou, nýbrž se jedná o betonové bloky, ložené rovnoběžně s pravidelnou roztečí, takže vlastně vytváří vodící korýtka pro lana ze zadních navijáků. A právě na těchto betonových blocích jsou umístěny první navijáky. Pochopitelně vzhledem k tomuto výškovému členění musel být výškově členěn i základový blok variátorů. Vývody v čelní stěně jsou představovány čtvercovými prostupy 13x13 cm ve dvou posunutých řadách nad sebou.

Ústí sacího kanálu

Vnitřní zesílení stropnice je klasické, kolmo na čelní stěnu ložené ocelové I profily, pro strojovny v této odolnosti dost nepochopitelné „malé“ velikosti I č.120, s vloženými plechovými plotnami. V interiéru při týlové stěně lze ve vložených stropních ocelových plotnách nalézt svislé trubkové vývody procházející celou tloušťkou stropnice, přičemž nad úroveň vlastního zemního záhozu na stropnici přečnívají asi o 20 cm. Průměr trubek je asi 32 mm a jejich počet je atypicky – celkem 14 vývodů ve dvou zřetelně oddělených skupinách – po 5 a po 9. Může se jednat o vývody pro lana ručních navijáků, neboť na týlové stěně lze právě pod těmito vývody rozpoznat zbytky kovových traverz, na které běžně byly uchyceny rámy s navijáky. V rámci objektivity si zafilozofujme že se může jednat o dosud neznámé provedení možné signalizace – uvedené stropní vývody totiž nemá každý objekt….

U horní hrany stropnice jsme již zvyklí na výskyt stropní římsy nejrůznějšího průřezu, která je vždy dodatečně k objektu přibetonována. Zde, aby se neřeklo, je opět něco výjimečného. Buď lze narazit na vodorovné, tedy ploché provedení stropnice, nebo je přímo jakási „pseudořímsa“, (kaskáda, plochý stupeň) na horní hraně zhotovena již při vlastní betonáži. Ona to vlastně není římsa, je to v podstatě „schod“ ve vzdálenosti asi 150 cm od hrany čelní stěny a výšce 20 cm. Na celé ploše stropnice je navíc vytvořen cementový spádový potěr o tloušťce asi 3 cm, který přes vlastní „schod“ přechází plynulým zaobleným přechodem.

Vchodový otvor

Výrazným, nepřehlédnutelným prvkem strojoven je jejich průzor, který je vlastně dvojitý (což je vlastně u strojoven typické víceméně jen pro Brdy)– dvě úzké štěrbiny jsou odděleny mohutným lichoběžníkovým středovým sloupkem a spolu s průběžnou okapničkou nad horní hranou průzoru podtrhují strohý německý vojenský původ těchto objektů. Nutno dodat, že právě s těmito průzory mají zdejší objekty z mého pohledu značnou eleganci. Vlastní plochy průzoru jsou buď oboustranně hladké zešikmené, nebo se na spodní straně můžou vyskytovat dva nízké ozuby.

Ovšem největší lahůdku jsem si nechal nakonec a její „začátek“ nalezneme v interiéru. Když se totiž podíváme mezi základový blok motoru a variátorů nalezneme tam otevřený podlahový zářez o rozměrech zhruba 25x25 cm, který vede…..přímo do týlové stěny…řeknete si a co má být, ve vyškovských strojovnách tento podlahový zářez je také a také ústí do stěny, dokonce je v něm někdy ocelová trubka – tedy výfuk….jenže problém u vyškovských strojoven (vzhledem k jejich dvoustrannosti) je určit, která strana je vlastně čelní a která týlová, navíc tady vesměs zářez ústí do stěny boční… tedy „brdský“ zářez, který je taky určen pro výfukové potrubí, směřuje do týlové stěny…tato je ovšem opatřena zemním záhozem….kam tedy pokračuje dále….pojďme zpátky na stropnici, tam je řešení….

Interiér s průzory

…..když jsem poprvé prováděl průzkum ve Skořicích, k úplně první strojovně u Příkosic jsem se přiblížil „zákeřně“ zezadu a první na co jsem narazil, byl mělký betonový příkop, akorát tak na výšku člověka (nutno dodat že jeho dno bylo pokryto silnou vrstvou spadaného listí…).

V interiéru strojovny toho ovšem nebylo mnoho co zjistit, neboť je z poloviny zaplněna sušeným senem…stěží se člověk protáhne vstupním otvorem. Nejdřív jsem tedy plně nechápal význam příkopu, původně jsem se domníval, že nějak souvisí s postavením řídícího střelby….neboť jsem uvažoval na analogii s Milovicemi, kde podle jistých důvěryhodných informací řídící střelby měl postavení v mělkém okopu na stropnici první strojovny na cílové ploše a střelbu kontroloval podle předem připraveného plánu, kdy pro každý druh cvičných střeleb byla vypracována „střelecká karta“, což nebylo nic jiného než předem dané rozmístění terčů na střelnici pro ten který druh nácviku (objektivně ovšem dodejme, že v Milovicích se prováděly hlavně elementární střelby z kulometů a malorážových děl, kdy jednotky byly umístěny těsně vedle bočních stěn strojoven a střílelo se ze stacionárních postavení na šikmo tahané terče…)

Odstupňovaná podlaha

Rozřešení záhady s příkopem na stropnici přišlo až později při oměřování třetí strojovny – a to u Skořic…zdejší objekt je v interiéru relativně čistý, má podlahový zářez ústící do týlové stěny, za stěnou zához, na stropnici ovšem není nehluboký příkop ale regulérní šachta která spadá až k základové desce objektu a právě u dna šachty do ní ústí onen podlahový zářez – je to tedy vlastně dobře chráněný komín pro odtah spalin z motoru…co je ovšem dále zajímavé, šachta skořické strojovny je opatřena stupačkami a ústí výfuku lze zakrýt třemi střechovitými betonovými poklopy…

Tedy brdské strojovny nám rozšířily počet výfukových systému na tři – v Milovicích je výfukové potrubí vedeno pod stropem do vstupní předsíně a poté kolmo vzhůru po čelní stěně, ve Vyškově podlahovým zářezem do boční stěny a poté malým diamantovým příkopem a konečně v Brdech podlahovým zářezem do stěny týlové a odtud rozměrnou komínovou šachtou vzhůru….jak je ta pixlologie báječná.

Velkoplošný výkres tohoto objektu lze stáhnout zde.
Shlédnout další fotografie a přispět do diskuzního fóra k tomuto objektu můžete zde.

-brigadyr-